Krom toho, že Pavel přijel s téměř neuvěřitelným zpožděním a s roztomilým domácím mazlíčkem kolem krku, jsme se po hlavě pustili do nahrávání. V tuhle chvíli se za sklem režie snaží vypotit nějaký brambory bubeník Jugi. To nám s Bohoušma Adamem dává chvilku, abychom vám napsali. Zatím to tady vypadá jako ve válce jen místo zbraní máme notebooky.
První veselá věc se nám přihodila ještě na cestě do Nouzova (studio), kdy jsme s Bohoušem vitězoslavně dorazili na místo (alespoň podle mapy) a zjistili, že se to tady asi za dva roky, kdy jsme tady byli naposledy, celkem hodně změnilo. Projeli jsme celou vesnicí až jsme skončili na polní cestě v metrový závěji. Potkali jsme zvláštní figuru, která nás dost znejistila, když na otázku:"Kde je nahrávací studio?" odpověděl, že tady žadný studio není a že jedinou hospodu ve vesnici jsme minuli před půl minutou. S Bohoušem jsme si uvědomili, že je někde chyba protože, když už nic, tak hospodu si člověk pamatuje vždycky (alepsoň podle vzpomínek když leze dovnitř a ne ven:) No v hospodě nám řekli, že jsme v úplně jiným Nouzově než jsme chtěli. Fajn ... do auta ... mapu ... sbohem lásko já jedu dál. Kdo mohl tušit, že v okolí 40 km budou 2 Nouzovy vedle sebe. Potrhaný od ledních medvědů jsme konečně dorazili na místo. Asi do půlnoci jsem vybalovali nástroje a zjišťovali co všechno jsme nechali doma. Protože už na mě ostatní volaj, že mám jít nahrávat, tak se rozloučim. Mějte se a zase zítra, ahoj Petr
